Uruk-Goi

Město orků, leží v severozápadní části Manawydanu. Je chráněno mohutnýmy skálami, ledovým Shiarským oceánem a z druhé strany Mogorským mořem. Uruk-Goiské skály jsou výborným přínosem rud pro orky. Byla zde také poprvé oběvena bájná slitina uruk-gundu, krvavého kovu. Každá orčí pevnost má vždy únikový východ, stejně tak i Uruk-Goi. Orkský šaman Gobogurg nařídil prokopat se a postavit tajnou únikovou cestu přes skály na přilehlý ostrov, ovšem tato cesta byla postupem času zapomenuta a nikdo neví jestli ještě vůbec existuje. K Uruk-Goi je připojen poloostrůvek který byl osídlen orkskýmy rybáři a zemědělci. Přes skály dále na východ je údolí Daraug, řeka Goira která mohutně vytéká z přilehlé skály. Dále od Uruk-Goi jsou malé pevnůstky které hlídají okolí před nepřítelem a zvědy z okolních krajů.

Ostrov Gobogurg

Ostrov nese jméno po šamanovi Gobogurgovi, který zde ve starověkých ruinách prováděl krvavé rituály a pokoušel se komunikovat s vyšší mocí. Odkud se tam ty ruiny vzaly nikdo neví, ale prý z nich číší podivná magická aura. Nyní je ostrov zapomenut a neobydlen.

Údolí Daraug

Prý zde byli objevena bájná orkská stvoření - Vrkové. Může za to lovec Daraug, který svůj život věnoval toulání se po lesích. Spřátelil si Vrky natolik, aby je přesvědčil o vzájemné spolupráci, mezi orky a Vrky. Dále je zde dřevorubecká pevnůstka, která do Uruk-Goi dodává dřevo na zpracování a stavbu nových chatrčí, pro rychle se rozrůstajicí orčí komunitu. Také jsou zde chatrče lovců, kteří chodí lovit do místních lesů a hlídají lávky přes řeku Goiru od skřetů a další havěti.

Řeka Goira

Tato řeka byla pojmenována po bájné orkské bardce Goiře. Skládala písně o řece, o skále z které řeka pramení a o lesích. Zalíbila se orkskému náčelníku, který se do ní zamiloval, ale boužel každá láska jednou končí a manželka náčelníka utopila Goiru v řece. Náčelník ze žalu nechal pojmenovat řeku po Goiře a vystavil zde její pomník. Dále na sever od pramene řeky je kousek pevniny, zvaný Goirský výběžek. Zde prý trávili náčelník a Goira své příjemné chvilky se západem slunce.

Adrab

Tato skála byla od pradávna obývaná skřety. Orci se těmito skřety lehce spolupracovali. Ne protože by se s nimi nějak přátelili ale skřeti z tého skály hlídají okolí hory, přepadávájí obchodní karavany které směřují do Kitonu a kořist z loupeží odvádějí orkům. Skřeti by nebyli skřeti a proto si občas nějakou tu část kořisti nechají. Tán se stalo že za tu dlouhou dobu si naschromáždili již pěkný poklad. Na západ od Adrabu je oblast zvaná Adrabský přechod, což je z poloviny zalesněná oblast plná zvěře přičemž z obou stran jsou místy malé pláže.