Velitel stráže se zhoupl na své židli a zahleděl se z okna. Poslední dobou toho na něj bylo moc a tak, když se rozlétly dveře a v nich se objevil nějaký nováček, strnul hrůzou v předtuše zlého. Zřejmě to na něm bylo znát, protože mladík se omluvně poklonil, pak si stoupl do pozoru a hlásil.

„Omlouvám se, pane, nesu dobré zprávy! Našli jsme něco, co vás bude zajímat, u jednoho z těch bláznů, co se potloukají kolem Isharu a čas od času někoho napadnou…“

Velitel mávnutím ruky naznačil, že nechce znát podrobnosti. „K věci, synu.“

Mladý strážník jen natáhl ruku a podal veliteli předmět zabalený do látky. „Pane?“

Veliteli se zaleskly oči, když odkryl desky té knihy. „Netušil jsem, že takovou získáme, to je opravdu skvělá zpráva! Zavolejte mi pána Bartoloměje, bude z toho mít ještě větší radost, než já!“ Kývnutím propustil mladíka a opatrně položil balíček na stůl. Jakoby nevěřil svým očím, znovu a znovu četl nadpis té knihy: „Bankovní účty“.

Velitel stráže 23. Novu 269. roku