Dobří farmáři jsou po celém světě, ale ti nejlepší, ti jsou samo sebou pouze ve Vilhelmovicích. Hobiti se zkrátka s motyčkou v ruce nejspíše už rodí, a aby toho nebylo málo, mají vzácný dar. Pod jejich rukama všechno jenom kvete, je to až neuvěřitelné. Nejspíše za to tak trošku může i jejich bohyně Jondala, která je u jiných národů známá jako bohyně úrody a plodnosti. Podobný dar měl také Frilínek Mrkvička, kterého jsem znal. Bohužel, tento veselý a srdeční hobit už není mezi námi. Jeho přátelé o něm říkají, že dnes pečuje o zahrádky společně s Jondalou. Nejspíš na tom něco bude, Frilínek totiž byl skutečně skvělý farmář. O jeho umu může svědčit i to, že když jsem přišel po dlouhé době do Isharu a sháněl jsem nového koně, protože má Matylda byla zabita v jedné z četných šarvátek, poslali mě místní právě za Frilínkem. Když mi k tomu řekli, že na koni z Frilínkova chovu jezdí dnes i král, věděl jsem, že tohoto hobita musím navštívit. Ilča, kobylka, kterou mi Frilínek tenkrát prodal, je skutečně jedním z nejlepších koní, které jsem dodnes potkal. Jedinou její neřestí je, že se o ni Frilínek staral tak dobře, že Ilča dokáže být docela rozmlsaná kobylka. Kdykoliv jedu kolem Vilhelmovic, musím kvůli ní zavítat na Frilínkův statek, abych jí udělal radost.

Frilínek pocházel z rodiny Mrkvičků, kteří se farmařině věnují už několik generací. Teprve za Frilínka se ale jejich farma stala skutečně vyhlášenou. Když jsem se ho ptal, jak je to možné, odpověděl mi:

„Abych pravdu řekl, vlastně ti sám nevím. Naše rodina pěstovala vždy velmi kvalitní plodiny, které se dodávaly široko daleko. Nejspíš to bude tím, že jsem se tenkrát rozhodl rozšířit farmu o chov koní. V posledních letech jsou koně čím dál tím žádanější.“

Frilínek se odmlčel. Pak se omluvil a šel zkontrolovat, jestli koním ve výběhu nic nechybí. Když se vrátil, pokračoval:

„Jo, asi za tím byli koně. Víš, tenkrát totiž někdo otrávil celý královský chov. Nepředstavitelná ztráta nejen pro samotného krále. Byli to krásní koně. Král potřeboval urychleně nové stádo těch nejkvalitnějších koní v kraji. Nakonec si po několika měsících hledání vybral u mě. Samozřejmě, že jsem mu nemohl dodat všechny, které potřeboval, ale ti nejkrásnější a nejlepší, které teď má ve stádě, jsou ode mě. Zvěst o kvalitách mého chovu se rozšířila závratnou rychlostí. Nakonec jsem musel i odmítat zájemce o koupi, aby mi ve stádu vůbec něco zbylo, ale byl jsem rád, že má práce je tak vysoko hodnocena. Asi největší radost mi udělal Fátimal, Highlander z mého chovu, kterého král věnoval elfímu vládci při jeho návštěvě v Isharu. Aby sis ale nemyslel, že celá moje farma se motá jenom kolem koní. Najdeš tady samozřejmě také dobytek, kozy, ovce, slepice, ale také psy a kočky. Zkrátka celý zvěřinec. Nezanevřel jsem ani na pole. To všechno, co tady vidíš, sází tyhle ruce,“ řekl Frilínek a ukázal mi své malé, mozolovité ruce celé špinavé od hlíny. „Je to těžká práce. Vstávám před kohoutem a chodím spát s posledním hříbětem, ale stojí to za to. Když mám chvilku, jen tak se tady posadím, vezmu si fajfku a kochám se tím, jak je moje farma plná života. Miluju život, víš? I po těch letech mám vždy slzy v očích, když vidím, jak se na svět dere nové kuře. Jondala je zkrátka mocná čarodějka,“

uzavřel své vyprávění malý človíček s velkým srdcem.

Frilínkova práce nikdy nebyla jednoduchá. Jeho farma se za jeho života rozrostla tak, že se stala jednou z největších farem nejen ve Vilhelmovicích, ale také v celém Isharu. Frilínek byl významnou sýpkou královského dvora i několika hostinců v kraji. Jeho pohřeb byl plný vysokých poct. Účastnil se ho i sám král, starostové Vilhelmovic a Isharu byli samozřejmostí. Sám jsem tam byl a na žádost jeho dcery Míly jsem Frilínkovi nad rakví zazpíval jeho nejoblíbenější píseň, Divocí koně. Bylo mi ctí splnit mu poslední přání, už jenom kvůli Ilče.

O farmu se dnes stará Frilínkova jediná dcera Míla Mrkvičková. Lásku ke květinám i zvířatům zdědila po svém otci. Farmu musela zmenšit, protože by ji sama nedokázala věnovat plnou péči. Dnes je tedy Frilínkova farma asi poloviční oproti své původní rozloze. Na této polovině je ale díky Míle o plodiny i o zvířata postaráno se stejnou péčí a láskou jako dřív.

Calenard

Farmáři, to nejsou jenom chovatelé koní a pěstitelé vína. Často mezi nimi jsou také výborní kuchaři. Hostinští mívají obvykle alespoň své malé záhonky za hospodou, třeba proto, že je to vyjde levněji, než všechny potraviny nakupovat. Pravdou ale zůstává, že nejvíce farmářů se stará o zvířata, vychovává je a učí. Ať už jde o lovecké psy nebo třeba krásné jezdecké koně. Do farmářského cechu patří také ti nejlepší rybáři Manawydanu. Hlavním předpokladem pro toto povolání je láska k přírodě.

Istravil