Trpaslíci

Trpaslíci jsou proslulí dovedností v boji, odolností vůči fyzickému strádání a magii, znalostmi o hlubinách země, pracovitostí a neuvěřitelnou výdrží v pití piva. Jejich mýtická království, vyrubaná v útrobách hor, jsou všeobecně známá nesmírným bohatstvím a nádhernými výrobky, které trpaslíci vyrábějí jako dary anebo pro obchod.

Trpaslíci se málokdy smějí a vtipkují, jsou nedůvěřiví vůči cizincům, ale jsou velkorysí k těm pár vyvoleným, kteří si vysloužili jejich důvěru. Cení si zlata, drahokamů, šperků a uměleckých předmětů vyrobených ze vzácných kovů a ví se o nich, že mají sklony k lakomosti. Do boje se nepouští unáhleně, nejsou však zbabělí - bojují s odvahou, ale opatrně, s velkou houževnatostí. Mají silný smysl pro spravedlnost, což se občas může zvrhávat v silnou touhu po pomstě.

Trpaslíci jsou vysocí 4 až 4 1/2 stopy, ale jsou širší a mohutnejší než je obvyklé, proto jsou vetšinou stejně těžcí jako lidé. Trpasličí muži jsou nepatrně vyšší a mohutnější než ženy jejich rasy. Trpasličí kůže je většinou tmavě opálená nebo světle hnědá a jejich oči jsou většinou tmavé. Jejich vlasy bývají zrzavé nebo hnědé a nosívají je dlouhé. Trpasličí muži si cení svých plnovousů a zacházejí s nimi velice opatrně.

Trpaslíci dobře vycházejí s gnómy a obvykle také s lidmi. Trpaslíci říkají, že „Rozdíl mezi příbuznými a přáteli jsou asi stovky let.“ Lidé se svým krátkým životem mají obtíže vytvořit silné přátelství s trpaslíky. Největší přátelství mezi lidmi tedy vzniká tehdy, když měl trpaslík rád jeho rodiče nebo prarodiče. Trpaslíci nemají rádi elfí jemnost a umění a dívají se na elfy jako na nestálé a přelétavé. Přesto si v minulosti u trpaslíků vysloužili elfové jistý druh obdivu.

Trpaslíci jsou nejdokonalejší rasou jaká byla kdy stvořena Bohy. Jsme daleko nejlepší válečníci, před zženštilými Elfy, smradlavými Gobliny, špinavými Orcy a omylem stvořenými Lidmi. Jsme rasa dokonale vybroušených tvarů, pevná a silná, jako kameny našich obydlí. Naše kůže má barvu země, naše vlasy a vousy mají tu nejlepší barvu jakou si jen je možno představit. Trpaslíci jsou více než jen atraktivní rasa. Dobře přizpůsobeni našemu životu v podzemí, vidíme ve tmě a dokážeme rozeznat jakékoliv nebezpečí číhajíci v podzemí, i skryté jámy! Naši řemeslníci vytvořili ty nejúžasnější a nejdokonalejší města a budovy na celém světě. Naše mosty a síně s vysoko posazenými stropy jsou zázrakem samy o sobě, držící v sobě takovou sílu a věčnost, jakou jiné rasy nikdy ani nenapodobily.

Nebojíme se magie. Vypořádat se s jejími efekty je pro nás stejně jednoduché jako zabít goblina tápajícího ve tmě. Jsme odolní vůči jedům a otravným substancím, které můžou zabít ostatní nižší rasy. Stejně tak pokleté zbraně selhávají při pokusu nás ovládnout. Naše bezbřehá vitalita je nepřemožitelná.

„Trpaslíci jsou také skvělí válečníci, výborně disciplinovaní a organizovaní v armády, které rozsévají strach mezi zplozenci zla kdekoliv na světě. Naše bojové schopnosti proti hnusným stvůrám dlejícím v temnotě jsou neoddiskutovatelné. A nejsou to jenom přiblblí goblini, prasoksichtí orcové nebo hobgoblini bez mozku, kdo utíkají ve strachu před dusotem trpasličích bot. Naše válečné sekery se již napily mnoho jejich krve a naše kladiva už rozdrtila tisíce jejich lebek. A my budeme pokračovat tak dlouho, dokud v zemích Manawydanu nezbyde jediný z nich. To není tupá chlouba, to je přísaha“.

Duromar, Kněz a Kovář Moradinův

Život trpaslíků

Pro většinu trpaslíků tvoří svět skrytá a temná místa podzemí. Země nad nimi jsou pro neznámé a vzdálené. Skoro určitě musely být vytvořeny Bohy z jiných světů. Většina trpaslíků věří, že svět se skládá z mnoha částí, vytvořených pro rozdílné národy. Trpaslíkům byly dány hloubky země za vlastní, elfům lesy, lidem pole, orcům bažiny. Mnozí z Trpaslíků také věří, že země byla původně celá darována Trpaslíkům. A jejich mýty obsahují příběhy o tom, jak jednotlivé části světa byly zabrány ostatními bohy poté, co vytvořili svoje vlastní rasy.

Obydlí Trpaslíků jsou umístěna v podzemí, ale přesto můžeme občas najít Trpaslíka se sídlem na povrchu. Typický Trpaslík měří 4 stopy a váží okolo 150 liber. Je podsaditý a svalnatý. Upřednostňuje decentní barvy odstínu země a rád nosí drobné šperky. Trpaslíci jsou vetšinou dobrého přesvědční a drtivá většina z nich uznává za nejvyšší hodnotu zákon a pravidla.

Trpasličí klany jsou sdružením rodin, základní jednotkou společnosti. Počet je libovolný. Rodiny jsou spřízněny dohromady nějakým poutem, často stejným oborem řemeslnictví. Trpasličí rodiny jsou zvány „herf“, tedy „místo, kde jsou vychovávány děti.

Nemocný nebo zraněný trpaslík bude živen a ošetřován svým vlastním klanem. Od těch, kteří se těší dobrému zdraví (těch je samozřejmě většina) se očekává, že budou pracovat podle řádů klanu a zasluhovat všemi svými schopnostmi o dobrou pověst svého klanu. Samozřejmě žádný trpaslík by nikdy nedělal nic jiného. Ten, který by podváděl nebo by se ze všech sil nezasluhoval o dobro klanu, bude varován a bude ujištěn, že nikdo nikdy nebude pošpiňovat jméno klanu. A pokud by varování neuposlechl, bude ostrakizován. Ostrakizovaný trpaslík ztrácí všechny privilegia a prospěchy, která mu poskytoval klan. Klanové společenství mu zabrání v možnosti pracovat a zabaví jeho nářadí a majetek, pokud to bude možné. Pokud by tento projevil hlubokou touhu napravit svoje chyby a vrátit se na správnou cestu, bude pozván zpět do klanu, společenství zruší zákazy a bude mu uložen úkol, kterým prokáže svou odhodlanost. Pokud ne, bude vyhnán, a zavrhne ho i jeho vlastní rodina. Takový je zákon.

Moradinovi kněží jsou jedinými trpaslíky ve společenství, kteří stojí mimo ostatní struktury a stávají se často vůdci společenství, ke kterým nemusí být příbuzní. Hlavním vůdcem pevnosti se však vždy stává Moradinův kněz.

Co se týče vztahů uvnitř společenství, jako je svatba, trpaslíci nejsou romantičtí a většinu těchto záležitostí zařizují představení klanů. Fakt, že muži u trpaslíků přečíslují ženy v poměru dva ku jedné znamená, že mnoho znich se nikdy neožení, a také je to důvod velmi pomalé reprodukce trpaslíků ve srovnání s lidmi nebo orcy.

Život v podzemí po tisíceletí zanechal silnou stopu na osobnostech trpaslíků. Vytvořili si instiktivní lásku k Zemi a skále, které představují stabilitu a trvalost. Země a skála může být provrtána, protkána sítí tunelů, jeskyní a umělých prohlubní, ale vždy zůstavá stejně pevná a spolehlivá. Moře se stále mění, bez jakékoliv stability, přinášející ničivé bouře. To představuje sílu chaosu, který převládá ve světě tam nahoře a je protikladem bezpečných a stálých příbytků pod zemí, které jsou domovem trpaslíků. Toto nazíraní pevnosti, spolehlivosti a kontinuálnosti přešlo i do trpasličího vnímání světa. Svět je pevný a přetrvávající a má jasně daná pravidla, tak i život by měl být žit v tomto smyslu. Právě toto je úzce spjato s trpasličí inklinací k zákonnému dobru.

Při pohledu zvenčí vypadá trpasličí klan velmi komplexně, s přísně definovanými vzájemnými vztahy. Jednoduše proto, že tomu tak je. Trpaslíci by si nikdy nezorganizovali život jinak. Každý z nich ví, kam náleží jeho věrnost a loajalita. Na prvním místě je rodina, poté klan, gilda a pevnost. Trpaslíci jsou hrdou rasou a ctí své vnitřní vazby. Brání jeden druhého na život a na smrt. Urážka jednoho trpaslíka znamená urážku všech trpaslíků.

Trpaslíci nejraději žijí pod zákonnými institucemi, respektujíc soukromí a osobní prostor ostatních trpaslíků. Zákon podmiňuje řád, organizaci a stabilní společnost. Taková společnost odráží přirozené uspořádání světa (podle trpaslíků), tedy vše na svém pravém místě. Zákony existují proto, aby byly dodržovány, a ne porušovány. Individualismus je také jeden z důvodů toho, že trpaslíci obecně jen velmi těžko otevřeně vyjadřují svoje city. Od tohoto se také, přesto, že múže být silně odlišný, odvíjí postoj trpaslíků k bohatství. Milují drahé kameny a zlato, „věcičky ne pro jejich reálnou hodnotu ani pro touhu je předvádět, ale pro jejich přirozenou a přírodní krásu (které se samozřejmě musí dát v jistém směru tvar).

Na trpaslíky je oproti ostatním rasám často názírano jako na stvoření bez humoru, ne-li na úplné suchary. To je však omyl. Trpaslíci nepovídají vtipy často, a nemají pochopení pro praktické vtipy, jelikož jejich společnost je postavena na právu, řádu a respektu jednoho k druhému. A trpaslíci nehodlají podkopávat tento respekt zesměšňování slabostí druhých (rozuměj trpaslíků).

Trpaslíci milují práci a nacházejí v ní uspokojení. Toto uspokojení je natolik duševně pozdvihující, že jakékoliv náznaky humoru na toto téma vyznívají trapně. A vtipkování na toto téma je urážkou. To ale neznamená, že neznají humor. Trpasličí humor je prostě jen silně odlišný oproti lidskému nebo elfskému. Nejčastěji směřuje na rasové nepřátele trpaslíků a je velmi velmi černý. Problémem trpasličích vtipů je, že jsou podávány klasickou narativní metodou, a tedy jsou trochu delší, a pro krátce žijicí rasy jaksi.. nestravitelné. Trpasličí vypravěči vtipů, pokud je někdy podávali ostatním rasám, byli často uražení, že posluchači odcházejí po 15 minutách, když vtip je teprve v první kapitole a čeká nás celá kniha.

Trpaslíci jsou nekompromisní, pokud jde o zplozence zla. Trpaslíci nenávidí drowy, gobliny, hobgobliny a zlé obry, snižujíce jejich počty, kdekoliv je potkají. Jsou známy případy, kdy si pevnosti jako Goren-Zar zotročily podobné stvůry a nutily je pracovat v táborech. Jejich nenávist ke zlým rasám je stará jako trpaslíčí národ sám a zakořeněna hluboko jako hora. Trpaslíci vždy nesli a ponesou spalující nenávist k těmto stvůrám a budou s nimi bojovat do poslední kapky krve.

Vztahy

Trpaslíci jsou od přirozenosti dobrý národ. Nevyhledávají konflikt a jsou nejraději, pokud je ostatní ponechají v klidu. Ale kvůli svému dobrému přesvědčení jsou ochotni se v časech nebezpěčí spojit s lidmi i elfy. A tato spojenectví mohou přetrvávat i velmi dlouho..

Mají jen velmi málo porozumnění pro lidi , kteří jednoduše dělají věci špatně. Lidé buď zbytečně mrhají časem na nesmyslech, a nebo tak moc prahnou po dosažení svých cílů, že jsou často hrubí a vymáhají si jich silou. Nemají vůbec ponětí o správném rytmu běhu světa. To dokazuje jejich nesmyslné rozdělení běhu času na dny noci a sezóny a podobné nesmysly. Jsou tak posedlí změnou, že chaos ovládá jejich život. Tak často plýtvají časem, když si chtějí užívat, místo toho aby tvořili věci, které přetrvávají. Přesto přeze všechno se zákonné organizace dobrých lidí stávají přirozeným spojencem trpaslíků v nebezpečí a často i při běžném obchodu.

Rozdíly mezi trpaslíky a elfy již vedly k mnoha sporům. Ty často vznikají proto, že trpaslík považuje dohody platné až do skonání světa, zatímco elf jen tak dlouho, dokud jsou výhodné. Celé trpasličí pevnosti padly jen kvůli tomu, že nějaký elf zapomněl na dohodu po ubohých 7 generacích. Rozdílů je mnoho, stejně jako věcí společných (viz elfové). Trpaslíci jednoduše nemají elfy v lásce, přestože stojí na jedné straně barikády a vždy pravděpodoně stát budou.

Na gnómy nahlížejí trpaslíci mnohem přívětivěji než na ostatní rasy. Důvodem toho je možná fyzická podobnost, ale možná i iklinace gnómů k černému humoru a jejich nepochopení humoru praktického. Gnómové jsou proto, na rozdíl od ostatních, v trpasličích pevnostech i vítáni. (pokud zrovna nepřijedou na parní břitvě velikosti dvoupatrového domu).